Kdybych byl nadaným malířem
Praštil bych zdobeným talířem
Ze střepů složil bych Tvoji tvář
Řekl bych Ti broučku já nejsem lhář

Řekl bych to co Ti musím říct
Většinu toho však dobře víš
Vyndal bych malířskou paletu
Štětec bych pak cvičil v baletu

Zajel bych nejprve do skrání
Co skrývaj barevný svítání
Potom bych zavítal na řasy
Kartáčky od pana Picassy

Že se to takhle neříká
Ví i ten malířskej necita
Nezměníš stylově Dalího
Neřekneš přece Dala ho

Červenou tečkou pak na tváře
Urazím i pana faráře
Barvu pak rozetřu do pusy
Štětec mi rozkoušeš na kusy

Na závěr jemnými prstíky
Zamáznu ty Tvoje ďolíky
Potom si vezmi mou paletu
Obtiskni ten zbytek na retu

Tohle je to moje umění
Nikdo mě nikdy nezmění
Až tady jednou nebudu
Pohlédni nahoru na duhu

Uvidíš tam mojí paletu
Jak se s ní procházím v žaketu
Budu tam vždycky jen na chvíli
Než s ta duha zas rozptýlí

Než budu velká
Text/Hudba      Roman Bukovjan

Než budu velká, schovám se do křoví a budu se tam bát.
Psaníčka tajná, barevný kamínek ten nemůže se smát.
A vítr fouká si klidně pavlačí, plamínky v očích, že už nehoří.
/:Tak jako dřív nestačí chtít,
i když ve dvou, sama, když nemám kam jít:/.

Než budu velká, přijdu zas ke dveřím tak, jak si budeš přát.
Já loutka pouhá, stačí mi domluvit a nebudu se ptát,
proč slunce u nás doma často nesvítí,
co s malířem, když správnou barvu necítí.
/: Nechci mu lhát, že v temném moři nežijí
bílí andělé, jenž slanou vodu nepijí:/.

Než budu velká, zežloutlou fotku musím schovat pod polštář.
Není už stejná, jako když dávalas ji kdysi pod diář.
Ani ten starej dům co chodili jsme na koláč,
bys nepoznala jakej dostal novej plášť.
/: A dole pod řekou, kde kukačku jsme slýchali,
jsem ještě nebyla, co bez Tebe mě nechali:/.

Než budu velká, s panenkou bez šatů už nebudu si hrát.
Pohádka bájná, o lásce, bez které jsem chodívala spát.
Že moje vlasy vezmeš jednou do dlaní
a luční kvítí mi srdce provoní.
/: Budeš mě hřát, když bílé mraky černají
a z černé můry se krásný motýl narodí:/.

Než budu velká, schovám se do křoví a budu se tam bát…

Potkávám toho mnoho
Text  Alena Vávrová  Hudba  Lenka Syrovátková

Potkávám toho mnoho,
co zrovna není akorát,
podle mého táty a mojí mámy.
To poznání mě vždycky zas
až na dřeň kostní bolí
a chtěla bych se za vše
pravdivé a čisté prát.

Třeba i slovy , která jsou laskavec
/:květina nevadnoucí a přec ne amarant:/

Potkávám toho mnoho,
co zrovna není akorát,
podle mého táty a mojí mámy.
Vždyť slovo to je zbraň
i vylekaný králík
i trávník pošlapaný.

Trpělivá budu a políčím si naň
jen nevím , zda-li se mi ta rána povede
/:a do černého střelím:/

Potkávám toho mnoho

Těžko najdu  
Text/hudba Miroslav Bukovjan

Těžko najdu oči tvý,
Nemusíme ničeho se bát.
Je to trochu spletitý,
Žár a víno nebo jenom chlad.

Zbývá jen vína doušek.
Na tvý vlasy už jsem zapomněl.
Když dva nenajdou se,
co bych potom vlastně vůbec chtěl.

Cos chtěl to si červánky,
vzaly s sebou do krajiny snů.
Když jsem pletla copánky,
bála jsem se nekonečných dnů.

Z kterých ses mi ztratil
mezi hvězdy za velikej vůz.
Ve snu si se vrátil,
tak to, prosím, ještě jednou zkus.

Možná až zas přijde den,
nebudem tu já a ani ty.
Velkým vozem odjedem,
necháme tu karafiáty.

Pak se budem dívat,
jak ta láska kvete dál.
Andělé nám budou zpívat
o tom, kde je nadpozemský ráj.

Po rybách
Text/hudba  Roman Bukovjan

Do světla zrozená, bez hříchu bezbranná,
sladká a nevinná, cizinka podivná.
Vánek i hurikán, smutný i hřejivý,
prsty se dotýkám chvílemi nesmělý.

Obláček na nebi, půlnoční blouznění,
pyšný a zbabělý, vojáček bez víry.
Nesnáším loučení, sny co se nesplní,
rány se nehojí, ryby ty odplují.

Panáček hadrový, zvonek co necinká,
prázdné je objetí, jak voda protéká.
Svíčka co nehoří, orel co nelétá,
a listí na podzim, zkrásní a opadá.

Dva smutní andělé, motýlí mávání,
květiny umělé, krása co nevoní.
Řeka a oceán, nechtěná početí,
sluha či jeho pán, záhadná spojení.

Jako na strunách
Text/hudba   Roman Bukovjan

Jako na strunách, když píseň přichází,
na louce na stráních, když se vítr prohání.
Jako na pouštích, když se písek rozpálí,
na oknech, na kytkách, když prach někdo rozhází.

Jako v korunách, kde ptáci dávno nebydlí,
do chrámů bez věží, do hospod bez židlí.
Teď chodíš ty sám a vrážíš do lidí,
a chtěls jim to říct, nikdo tě neslyší.

Můžou jít dál, když zvonek zvoní u dveří.
Pak najdou tak snadnou.
Adresu mou, co teď chodí krajinou.
Co potom s láskou, s černou páskou.

Plnej je sál, jen tobě lidi nestačí,
musíš jít dál, strach s každým zacvičí.
Komu zahrají, když lék si s vínem zatančí,
a prosbu poslední snad někdo vyslyší.

Poslední cesta
Text/hudba    Miroslav Bukovjan

Ve spánku zahlídla
za letu motýla.
Chtěla se ho dotknout.
V tom podivná síla
jí ruce chytila.
Je čas jít kamsi plout.

Kočí už zapřahá velkej vůz,
říz koně do slabin.
Cestou jí zpívaly hvězdy blues
a kapal parafín.

Tou cestou necestou
zástupy tváří jdou
zbarvených do běla.
Už bubny bubnujou
a svatí tancujou
na cestě z popela.

Kočí už vypřahá velkej vůz,
Nalejvá si Tramín.
Zůstalo jenom to věčný blues
A steklý parafín.

Holubář
Text/hudba   Lenka Syrovátková

Každý ho zná, jak divně vypadá,
když se plouží ulicí za poběhlicí.
Tak se nediv, že je sám, když takhle vypadá,
S houfem sivých holubů, bydlí tam u krovů.

Tam je svět pro něj špás,
z výšky vidí plno krás.
Někdy sejde po schodech
hledat v pekle padlejch děv /:holubář:/.

Každý ho zná, jak divně vypadá,
když se plouží ulicí za poběhlicí.
Pírka za ním padají, když holky vrkají,
Pak zmizí schodištěm, tam se cítí zajištěn.

Dudáci
Text/hudba    Miroslav Bukovjan

Když přišli dudáci, to byla sláva,
zpívali, hudlali – Pánu Bohu.
Ten večer tančila i naše kráva,
skončila jako my vedle stolu.

Víno nám do huby padalo vzduchem,
ani ten poslední nezůstal sám,
to když mu odněkud prolítl uchem
po okraj nalitý pantátův džbán.

Jak nám tak pomalu padala hlava,
řeklas mi, že prej jsem houby frajer,
že už jsem u jiný a tys tu sama.
Já na to, uvidíš, tak vína nalej.

Na stoly hlavy a přichází spaní,
pošlu jim pro žejdlík vyzkouším si,
kdo ho nevypije, toho já nechci.
Tak chlapci na zdraví, zpívejme si.

Po víně, po vině, po přeslici
nevymřem, to už by muselo bejt,
abychom skončili na radnici,
aby nám Pánbůh dal na lásku glejt.

Tvá vůně
Text/hudba    Lenka Syrovátková

Tvá vůně zůstává
na polštáři bělostným.
Mám chvíli do rána
zakrátko se proměním.

Jako růže z poupátka, jako kočka z koťátka se proměním.

Dík za to, žes tu byl,
nemusíš se vůbec bát.
Líp říkat neumím:
Nemohu od Tebe brát.

Jako louky z potoků, jako ptáci ze vzduchu nemohu brát.

Zní píseň z dovětků,
probouzíš se dlouho zas.
Vír řečí bez konců,
promarnil si dlouhý čas.

Jako hrachy na stěny, jako slzy z cibulí tak dlouhý čas.

Čas mi vrátil
Text/hudba    Karel Folauf

Bývala jsi pro mě vidinou,
mrazem jsem Tě kdysi rozehřál.
Nevyměnil bych Tě za jinou,
i když jsem míň dával než jsem bral.

Když jsem poznal, co jsem všechno měl,
zjistil jsem, že nemám vůbec nic.
Dlouho jsem se takhle nezachvěl,
prostupuje mě to čím dál víc.

Zas jsem poznal,
to co dřív jsem znal,
dnes už bych Tě neprohrál.

Zas jsem poznal,
to co dřív jsem znal,
čas mi vrátil, co mi vzal.

Tak se neboj, tohle neskončí,
záleží to na nás dvou.
Zase se Ti hlava zatočí,
naše láska není náhodou.

Zas jsem poznal ……

Prameny
Text/hudba    Míla Kodýtek

Chuť vína dal jsem pramenům
a slunci vlastní žár.
Máš vlasy dlouhý k ramenům
a závoj z vodních par.

Ráno si Tě vymýšlím
s hlavou ve dlaních.
Ráno se podobáš peřinám
bílým jako sníh.

Nejhezčí býváš šílená,
když trpíš závratí.
A když máš víčka sklopená

/: tak smíš si hrát, to se Ti neztratí:/.

Nemusíš mluvit o štěstí,
když se ho dotýkáš,
a když máš víčka v zápěstích,
tak smíš si hrát, to se Ti neztratí,
tak smíš si hrát, za to se neplatí.

Ten okamžik
Text/hudba     Lenka Syrovátková

Ten okamžik, než-li začneš psát,
než se tužka spustí po papíře.
Vlnka, smyčka, čárka, tečka klikyhák,
srdce buší v naději a víře.

V mozkový kůře budou se Ti honit
dřívější sliby, jak mě musíš dobýt.
Já vím, že kdyby, žádný kdyby kdyby,
nestačí ….

Přiznávám, že holka je jak mrak,
příliš foukneš spustí vodopády,
stokrát víc říkej, mám Tě rád,
ať to ticho netíží jak klády.

V mozkový kůře…

Tak si vyletím a uvidím Tě z výšky
do klubíčka, lásko, smotaná.
Než se ztratí všechny Tvoje křížky
až Tě najdu, já Tě rozmotám.

V mozkový kůře…